01/01/2018

Vzpomínky na Slovenskou búdu

Slovenská búda v Luhačovicích byla od roku 1906 téměř celých 100 let oblíbeným cílem mnoha návštěvníků, pacientů i obyvatel Luhačovic. Architektonicky pozoruhodná stavba patřila do komplexu budov postavených podle návrhu Dušana Jurkoviče.

Zjistit více

V búdě, jež sloužila jako ubytovna a restaurace, se v první polovině 20. století pořádaly významné společenské akce s politickým dosahem. Byla symbolem setkávání Čechů a Slováků i místem lidové zábavy. Během své existence prodělala mnohé necitlivé zásahy. Stala se z ní tančírna a původní interiér a mobiliář se změnil. Přesto byla pro svou atmosféru a příznivou polohu ve svahu nad lázeňským údolím vždy vyhledávaná. Říkalo se: Kdo nebyl na búdě, nebyl v Luhačovicích.

Původní název stavby byl Slovenská búda. Do období první republiky vstoupila búda pod změněným názvem, který nesla až do svého konce a jenž dodnes přežívá v povědomí pamětníků. Přejmenování na „Slovácká“ bylo důsledkem změny majitele – od slovenského vinařského obchodního družstva ze Skalice, zaměřeného na prodej skalického vína, odkoupil búdu restauratér Antonín Drtílek a rozvinul zde své podnikatelské aktivity. Protože Drtílkovo podnikání se stalo rušivým prvkem lázeňského údolí, usilovala lázeňská společnost o odkoupení búdy. Po směně pozemků mezi lázeňskou společností a Drtílkem, který na získané parcele pod pramenem Aloisky postavil monumentální hotel Palace, se stal ve druhé polovině dvacátých let nájemcem búdy v majetku lázní Adolf Jahoda. Slovácká búda přešla po roce 1948 ze soukromých rukou pod správu Restaurací a jídelen, v devadesátých letech 20. století prošla restitucí a několikrát změnila majitele. V prosinci 2002 búda do základů vyhořela. Přes podezření na pojišťovací podvod nebyl pro nedostatek důkazů nikdo obviněn. Na místě Slovácké búdy dnes zeje spáleniště. Připomeňme si krátce její historii.

Jejím autorem byl slovenský architekt Dušan Samuel Jurkovič. V roce 1901 přijal nabídku Františka Veselého na vybudování moderních česko-slovenských lázní v Luhačovicích. Do roku 1907 Jurkovič v Luhačovicích realizoval devět původních staveb a pět objektů přestavěl. Jurkovičova přestavba Janova domu z roku 1902, přejmenovaného v roce 1948 na Jurkovičův dům, se stala nejznámější budovou místních lázní. Janův dům byl na lázeňském náměstí zpočátku doplněn Jurkovičovým hudebním pavilonem a přístavbou verandy lázeňské restaurace. Bývalý kuchyňský dům přestavěl Dušan Jurkovič na vilku Chaloupku, která se stala na mnoho let obydlím správce lázní Cyrila Holubyho, blízkého spolupracovníka F. Veselého a dalšího z mnoha Slováků, kteří se významně podíleli na vzniku a realizaci myšlenky československých lázní v Luhačovicích. V roce 1902 vyrostly ještě Říční a sluneční lázně, které se později dočkaly několika úprav. V komplexu s budovami Vodoléčebného ústavu, novostavbou Jestřabí z roku 1903 a hudebním pavilonem, přeneseným později z náměstí, vytvořily působivý závěr lázeňského údolí. U pramene Janovky postavil Jurkovič odlehčené, korkem obložené Inhalatorium, v jeho blízkosti stála přízemní hrázděná Polenkova restaurace. Půvabný dřevěný pavilonek lázeňské Mlékárny byl zbouraný roku 1926. Z roku 1903 pochází vilka Vlastimila, Jurkovičova soukromá realizace pro lázeňského topiče Pospíšila. V jejím těsném sousedství v dnešní ulici Betty Smetanové postavil o čtyři léta později vilu Valašku.

V roce 1906 odkoupil architekt Dušan Samuel Jurkovič pozemek na Malé Kamenné a umístil zde Slovenskou búdu ve stylu tradičních vinných sklepů. Stavbu, jako mnoho dalších, realizovala stavitelská firma Františka Nováka z Vizovic. V roce 1911 byla búda podle Jurkovičova návrhu rozšířena. Búdu spravovalo vinařské obchodní družstvo ze Skalice. Slovenská búda, později přejmenovaná na Slováckou, měla mimořádný význam pro kulturní a společenský život lázní. Již samotný její vznik v Luhačovicích manifestoval myšlenku československé vzájemnosti. Slavnostního otevření Slovenské búdy se zúčastnila početná slovenská výprava. Búda byla místem setkávání a porozumění, ale také prostorem, kde Slováci formulovali své potřeby vymanit se z maďarského útlaku:

Slovenská búda 
Pred rokom kde byla bola hlina, hruda, 
slovenská tam dnes už stojí „búda“, 
pred rokom kde nečuť bolo slova 
slovenského, teraz Slovákova 
pieseň zneje, vznáša sa a prúdi 
zo stiesnenej, lež vieriacej hrudi, 
že bars zloba svoju päsť vypína: 
tužie, mocnie naša Slovenčina!

CELÝ ČLÁNEK V PDF

Zavřít